Třetina: Poděkování patří na prvním místě mojí ženě

1.11.2021

Se senátorem a starostou Moravského Krumlova Tomášem Třetinou o návratu Slovanské epopeje.

Třetina: Poděkování patří na prvním místě mojí ženě

BILANCE V POLOČASE

Slovanská epopej Alfonse Muchy je v Moravském Krumlově zpátky. Minimálně na pět let. Za tímto prostým konstatováním se skrývá řada věcí. Senátora a starostu Tomáše Třetinu teď čekají věci dvě. Zasloužený potlesk a nekonečná zpověď, co musel všechno absolvovat, aby se velkolepá vize stala skutečností. Mně ale zajímalo docela něco jiného. Kde se v něm vzala ona zabejčilá a užitečná odhodlanost i síla desetiletý boj o epopej vyhrát.

Nechtěl jsem pitvat technické podrobnosti kdo, s kým, o čem a pro koho. Zajímala mě Třetinova soustředěná, ale zároveň tichá sveřepost, která z něj vyzařovala pokaždé, kdykoliv jsem s ním o epopeji mluvil v dobách, kdy si mnozí klepali na čelo a sýčkovali, o co se ten bláznivej kluk vůbec pokouší. Boj s pražským administrativním molochem přece nemůže nikdy vyhrát...
Jenomže právě to nečekané se stalo.
Epopej je pro Tomáše Třetinu požehnáním i prokletím. Jedině takový člověk – Krumlovák tělem i duší – dokáže jít až na samou hranici lidských schopností. Jen opakované cesty do Prahy dokážou vyčerpat, natožpak nekonečná vyjednávání.
Ptám se ho, jaká vlastnost mu přišla náramně vhod.
„Trpělivost,“ odpovídá po chvilce přemýšlení. „Jenomže stejně důležití byli lidé. Senátor je totiž tým. Sám bych nedokázal nic. Vlastík Kocanda, John Mucha, a především moje žena Andrea. Abych jmenoval ty, co mi byli nablízku, když jsem někdy na chvíli klesal na mysli. Síly člověk načerpat může, ale psychickou vzpruhu dodají především lidé, kterým na vás záleží. Nikdy jsem zcela nedomyslel, jak obrovskou oporou mi budou,“ říká první muž krumlovské radnice zamyšleně, ale zároveň s úsměvem, k němuž má důvodů víc než dost.
Podpora místních je nevyhnutelná. Ale co Pražáci?
„Vyskytovali se takoví, jimž mám být za co vděčný. Poslanec europarlamentu Jiří Pospíšil, pražská radní Hana Třeštíková anebo Miroslav Kalousek, momentálně – tak trochu naoko – v politickém ústraní. Nejednou jsem se divil, když se mi dostalo podpory ze stran, odkud bych to vůbec nečekal.“
Vybavuji si, že svého času hrával Tomáš Třetina basketbal a fotbal, tedy míčové hry, kdy jeden hráč musí v týmu spoléhat na druhého. Jako kdyby se mu zkušenost z tohoto sportu promítla do utkání, které trvalo desetiletí. Utkal se ale během tohoto boje s mnohými, kteří mu zrovna nefandili. Nefandili tím, že pochybovali. Jeho to ale neodradilo. Ba co víc. Zcela jistě mu to naopak dodalo energii zápas dohrát.
Cituji známý bonmot o tom, že co člověka nezabije, to ho posílí.
„Doufám, že se pan Nitzsche nemýlil. Moc dobře vím, o čem mluví. Nutno ale dodat, že záležitosti nejsou zdaleka ve finále. Budou se vyvíjet dál. Řekl bych, že Slovanská epopej se nalézá v poločase. Bude existenčně pokračovat v místech, která na čas opustila. Je to neobyčejně motivační pocit všech, kteří přiložili ruku k dílu. A dlužno dodat, že další kolo jednání s Prahou mě čeká už za tři roky. Do onoho okamžiku se chci nadechnout. Odvahu jsem už sebral,“ říká odhodlaně.
Nedá mi to, abych se nezeptal, s jakými kartami rozehrál hru, na kterou nejen Krumlovští jen tak nezapomenou.
„Především je třeba věřit sám sobě. Musel jsem do boje o Slovanskou epopej vložit rozum a srdce. Vyváženým způsobem, protože křehké vítězství, jehož bylo dosaženo, obrovsky zavazuje. Vřelý vztah ke Krumlovu a ke kraji, v němž jsem se narodil, jsou zcela určitě dispozice, které buď máte, anebo je nijak nezískáte. S takovým vybavením se ovšem do arény vstupuje uvolněně a s přirozenou vůlí dát do toho všechno,“ popisuje Tomáš Třetina. Je uvolněný a spokojený.
Pocit dobře odvedené práce je evidentně tou nejdynamičtější satisfakcí, jaké může politik dosáhnout. V neposlední řadě se však Tomáši Třetinovi podařil základní husarský majstrštyk.
Velmi strategický!
Sportovní terminologií řečeno předvedl voličům, že i v Krumlově lze bez teatrálních gest a křečovitých artikulací obstát v kláních na extraligové úrovni.

Ve Znojmě dne 11. října 2021

,

Vlastimil Mrva, Znojemsko